Krátké historické
shrnutí:
Toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy,
Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“.
Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu
a Provenci, kde jej nazývají "Mallorquí", "Xarnelo",
"Mayorquais", "Charnegue" nebo "Baleárský
pes". Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany,
Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým a robustním
zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících
plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a
na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána
od roku 3400 př. n. l.
Celkový vzhled,
charakteristika, povaha:
Elegantní pes, má pevnou a lehkou kostru, vynikající v pohybu,
výborný ve sprintu i vytrvalosti. Jemný sluch, citlivý nos,
výborný zrak. Schopnost dalekého výskoku z místa. Rozlišujeme
variantu hladkosrstou a hrubosrstou, mají společný standard,
vzájemné křížení povoleno s patrnými známkami křížení v nynější
populaci. Vynikající lovec určený k lovu menších zvířat beze
zbraně, silný, vrozený sklon aportovat. Oddaný, věrný společník,
rodinný pes. Inteligentní, někdy svéhlavý, vyrovnaný, bezproblémové
soužití s ostatními psy, vzhledem k silně vyvinutému loveckému
pudu tendence "lovit" drobná zvířata, žijící v jeho
blízkosti.
Použití:
Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných
zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který
spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví
králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti
chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden
ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou
vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší
kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni
psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní.
Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře.
Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami)
užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně
spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila
několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi
z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou.
Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo "enconillarse"
(jít si odpočinout).
S
t a n d a r d
F.C.I. Standard č. 89/4.2.2000/GB
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:
Skupina 5 – špicové a primitivní
plemena
Sekce 7 – lovečtí psi primitivního
typu
Bez zkoušky z výkonu.
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko (Baleárské
ostrovy)
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO
PLATNÉHO STANDARDU: 26.5.1982
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
Vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost
od očí k týlnímu hrbolku.
HLAVA:
Vcelkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele.
Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá.
MOZKOVNA:
Lebka: dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující.
Čelo jemné a ploché.
Stop: slabě vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené.
Nosní hřbet mírně vyklenutý.
Tlama: nosní hřbet a nos vystupují před spodní
čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové
barvy.
Pysky: tenké, těsně přiléhající, masové barvy.
Zuby: perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné.
Oči: šikmo položené, malé, světle jantarové barvy,
připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně
intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci,
ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický.
Uši: vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující
dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu
nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha
je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky.
Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané
velikosti.
KRK:
Velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá
čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající,
hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku
v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety.
TRUP:
Trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných
proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž
poměr není výslovně stanoven.
Kohoutek: dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý.
Hřbet: dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné,
ale ploché.
Bedra: klenutá, střední šířky, silná a pevná.
Záď: velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi
silným pevným osvalením.
Hrudník: hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující
k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá.
Spodní linie: vtažené břicho, ale ne příliš.
OCAS:
Nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší,
poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami,
měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene,
postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený,
v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí,
aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem.
HRUDNÍ KONČETINY:
Vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny
postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní,
dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného
zvířete.
Rameno: ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé.
Nadloktí: velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji
velmi blízko sebe.
Loket: široký, nepřiléhající k trupu, paralelní
ke střední rovině těla, ale nikdy volný.
Předloktí: rozšiřuje se směrem k nadprstí.
Nadprstí: silné, pevné, široké a vertikální.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly.
Hlezna: dobře zaúhlená, široká, nízko posazená,
vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
TLAPKY:
Téměř zaječí tlapky.Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající.
Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně
odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé.
POHYB:
Žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a
propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti.
KŮŽE:
Napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale
může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti.
SRST:
Hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Hladká srst nemá být hedvábná,
ale silná a lesklá. Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na
hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní
straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst
je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě
osrstěná.
BARVA:
Preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva.
Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého
jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku:
Psi: 66 až 72 cm.
Feny: 60 až 67 cm.
Jedinci, kteří jsou blízko požadovaných hranic výšky, mohou
být akceptováni, pokud mají dobré proporce a dobrý exteriér.
VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována
za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém
poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- krátká široká hlava
- výrazně vyznačený stop
- chybějící třenový zub (premolár)
- svěšené uši
- sudovitá žebra
- lokty vytočené ven
- kravský postoj
- tlapky vytočené ven
- křížení tlapek a hlezen v pohybu
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru
k nosnímu hřbetu)
- hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní houbě
- předkus nebo podkus
- červenohnědá oční víčka nebo pysky
- křížení s galgem nebo jiným chrtem, projevující se klopenýma
ušima, tmavýma očima, širokou zádí, málo výrazným předhrudím,
široce postavenými hrudními končetinami, zakulacenými širokými
stehny s viditelnými cévami
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě
zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
